Dva dny uvažuju zda to dát veřejně.
Mamča skončila i s očkováním proti Covidu v nemocnici. Potud nic nenormálního, prostě se stalo a bylo.
Takže kde začít. Asi první je vůbec problém dostat se k nějaké informaci o tom, jak na tom člen rodiny je. Ale ok, jako že z jednoho čísla si mám zavolat na druhé a z druhého na třetí, který pak někdo típne....ok. Sere to, ale můžou toho mít dost a není nálada ani čas řešit telefonáty. Takže jsem byl v klidu, neb o mámu bylo / mělo být postaráno v nemocnici.
Když už se mámě dovolám na mobil, je to směs neuvěřitelných nesmyslů a odpovědí na mé otázky typu jak se má, nepotřebuje něco atd.... zcela mimo téma a snad i vesmír. Podotýkám, že máma je zcela svéprávná a myslí jí to. Takže nad tímhle stavem se sakra zarazíte.....zvlášť když to trvá přes týden. Tohle vše pak začalo dávat smysl, když se máma dostala domů....Na svou žádost (vysvětlím).
Museli jsme s ženou na nákup, takový to klasiké, pečivo, maso atd.... Najednou telefon od mámy. V kostce, přijeď pro mě a nenech se odbít. Pokud, tak sebou vem rovnou policajty.....Po dlouhé době máma nemluvila mimo mísu a vzhledem k tomu že jí znám celý život, tak poznám nasrání v jejím hlase. Mluvit jinak, zmateně atd....tak bych jí nechal v péči nemocnice. Ale tohle bylo prostě jiný. Takže nákup do auta a hurá do Kladenské nemocnice. Zkrátím to, zajmavé bude až to po příjezdu domů, když začala vyprávět, jak to tam chodilo. Takže mamču jsme dovezli domů. Dali čaj a po cca 3h máma začala pomalu vyprávět. Zprvu jsem si myslel, že si dělá prdel, nebo přehání, ale nemluvila nijak z cesty a otázka, proč by si vymýšlela. Tak....za prvé jí bylo zabráněno brát předepsané léky na srdce a tlak, na kterých je bohužel životně závislá. Za druhé jí odmítly dát Berodual, což je dejchách na průdušky, jako astmatik a alergik (beru též) je kurva důležitý, protože jinak se prostě dusíte. Což s kovidem, kterej napadne plíce je fakt pecka. Takže se mámě po její hospitalizaci pár dnů na to dovezl, aby se neudusila. Personál (a teď to příjde) přivazoval pacienty na provaz s omezeným dosahem. Jo, prostě máte na ruce provaz dané délky, že můžete max na hajzl a dál ne. Přesně vyměřený od postele. Nechal jsem si to zopakovat asi jako dement několikrát. Máma u toho skoro brečela. Do toho do ní rvali prášky zcela mimo to, co potřebovala. Jo, aby bylo jasno, bavíme se tu o ženský, která byla celý život personálem FN Bulovka a posledních cca 14 let coby Vrchní sestra Gyn/Por. takže člověk, který je co se týče léků celkem v obraze. Ten lék co do ní rvali, byl na štítnou žlázu, se kterou máma nejen že nikdy problém neměla, ale ani nemá. Vtip je v tom, že tento lék má jako vedlejší účinek těžké halucinace. Proto byla máma celou dobu totálně mimo s vnímáním světa a telefony byli jaký byli. Poslední dny lék nebrala a najednou začala mluvit normálně a začala se ohrazovat proti přivazování k posteli atd....a najednou byl s personálem problém. Nic z toho co zde popisuji nemám jak prokázat, protože policii jsem sebou do nemocnice nevzal. Ale v kontextu těchto útržků informací co máma dala, to celé nějak dává smysl. Pokud to bude číst někdo z Kladenské nemocnice, tak na férovku, máte kliku, že jsem mámu dostal ve slušném stavu, protože jinak, to bylo na trestní oznámení a paragraf za omezování osobní svody. Kurva, přijde vám normální, pacientky vázat na provaz co dovolí na hajzl a zpět?? Mě teda kurva né.
TO UŽ JE OPRAVDU NA DEFENESTRACÍ VŠECH HOVAD KTERÉ TOTO PODPORUJÍ
