Zdravím ve spolek. Cestovala jsem v týdnu pracovně vlakem. Potkala jsem paní, která mě doprovodila z nádraží do města, bo jsem neznala cestu. Paní důchodkyně, sokol tělem i duší, ostatně stejně jako já. Dělá obřady pro zemřelé a jejich živou rodinu, při kterém na druhý den po druhé dávce očkování zkolabovala. Nechala jsem ji jen mluvit ... pokračovala.. že je strašně ráda, ze je neockovaná, protože si dá ráda dvojku vína v restauraci , při které píše právě ty smuteční obřady a sokolské články . Při loučení jsem si jen v duchu přála, ať je nadále paní ready a tak nad věcí. Jinak lidi kolem mě- po očkování, klienti duševně nemocní, občas ruka bolela, nebo teplota , popřípadě únava. Na očkování jsem s nima samo občas chodila 🤦🏽‍♀️. Kamarádka menses všelijak a je víc nervózní- říká , ze kdyby věděla to co ví teď , tak se před půl rokem naockovat nenechá a na třetí až osmou várku údajně nejde . Takže tak... Přátelé, držme se, ač očkovaní i neočkovaní ... beztak teď a tady pořád budeme spolu ❤️